Ahoj! Dlouho jsem nepsala. Nebyl čas a ani nějak chuť. Tentokrát jsem většinu vánočních dárků řešila stylem DIY, takže to zabralo ohromné množství času, plus ukončování semestru ve škole, teď zkouškové, no prostě nebyl čas. Každopádně teď už ho mám, tak se můžete těšit na nálož článků co mám v plánu. Začnu předvánočním výletem do Drážďan.
Prostě jsme chtěli s přítelem podniknout nějaký vánoční výlet. Loni jsme byli ve Vídni, takže tahle destinace nepřipadala v úvahu (ne že by Vídeň nebyla pěkná, ale chtěli jsme někam jinam) tak nás napadl Berlín. Jenže to by chtělo s přespáním a neměli jsme čas to řešit tak los padl na profláknuté Drážďany. Ani jeden z nás tam nikdy nebyl, tak jsme to odsouhlasili. Musím podotknout, že jsem nikdy moc vánočnímu vyletování neholdovala a maximum pro mě byla zastávka na trzích na Staromáku, takže jet někam před Vánocemi je pro mě docela nový pojem.
Další se řešilo jestli jet autem nebo vlakem. Vlakem bysme si mohli oba dva dát svařák, že jo. A prostě vlakem jsou pěkný výlety. Jenže po náhlednutí na předvánoční jízdné Českých drah bylo jasno, že pokud nechceme zkrachovat, tak vlakem ne. Stály tolik, že jsem fakt měla pocit, že si z nás dělaj srandu. Nakonec jsme dali za benzín asi třetinu toho co bysme dali za jízdenky do vlaku.
Takže jsme sedli do auta a jeli. Cestou tam jsem řídila já, zpátky on. Byl to pro mě docela boj, protože můj řidičskej skill je pořád dost špatnej, ale zvládla jsem to, takže třikrát hurá (akorát jsem jednou zastavila na přechodu a jednou na křižovatce, na to doufám že se brzo zapomene :D). Naštěstí jsme vyjeli prozíravě brzo (v osm) a ve všední den, takže jsme neměli problém se zaparkováním (nakonec se nám to podařilo pár metrů od Centrum Galerie, takže naprostá paráda), ale přijet o 45 minut později tak už nezaparkujeme.
Plán byl podívat se na památky, zajít někam na oběd, počkat až se setmí a očumovat trhy. Nic z toho pořádně nevyšlo. Památek je malinko (všechny byly za války rozbombardovaný, to mi mohlo dojít), zoo byla nějaká nefunkční a město je to celkově malý a takový nehezký/temný (ale opět, co čekat od města co bylo celý rozbombardovaný). Došla jsem k názoru, že jediná věc co se tu dá dělat je nakupovat. Vážně. Absolutně nic jinýho. Prager Strasse je ráj na zemi pro všechny nákupčí. Je tu tolik obchodů, že ani najíst jsme se neměli kde. Nakonec jsme skončili v Burger Kingu na nádraží (z kterýho mi bylo solidně zle, tyhle věci obvykle nekonzumuju a můj žaludek mi to dal dost najevo). Trhy byly nakonec pěkný, svařák chutnej. Podívala jsem se poprvé v životě do Primarku a ačkoli jsem si v něm nic nekoupila, dost mě mrzí že v Čechách není (akorát ty lidi v něm jsou totálně jebnutý, hlavně matky s kočárkama). Někdy po pátý jsme sedli do auta a v půl osmý jsme byli doma.
Když to shrnu, tak můj celkový dojem z Drážďan je nic moc město plné super nakupování. Kdyby mi například vyhořel celý šatník a potřebovala jsem vše doplnit, jedu tam. Vidím to na ještě jednu zastávku čistě nákupní, s kamarádkami, (protože přítel u mého procházení Primarku viditelně fyzicky trpěl). Je parádní že se tam dá z Prahy za dvě hodiny dojet autem a člověk nemusí nic extra řešit, akorát si vyměnit peníze (německé dálnice jsou zdarma). Takže moje pocity jsou velmi smíšené. Doufám, že v roce 2015 se podívám do toho Berlína. A v Drážďanech si koupím něco pěknýho na sebe.
(zdroj: wikipedia.org)
Prostě jsme chtěli s přítelem podniknout nějaký vánoční výlet. Loni jsme byli ve Vídni, takže tahle destinace nepřipadala v úvahu (ne že by Vídeň nebyla pěkná, ale chtěli jsme někam jinam) tak nás napadl Berlín. Jenže to by chtělo s přespáním a neměli jsme čas to řešit tak los padl na profláknuté Drážďany. Ani jeden z nás tam nikdy nebyl, tak jsme to odsouhlasili. Musím podotknout, že jsem nikdy moc vánočnímu vyletování neholdovala a maximum pro mě byla zastávka na trzích na Staromáku, takže jet někam před Vánocemi je pro mě docela nový pojem.
Další se řešilo jestli jet autem nebo vlakem. Vlakem bysme si mohli oba dva dát svařák, že jo. A prostě vlakem jsou pěkný výlety. Jenže po náhlednutí na předvánoční jízdné Českých drah bylo jasno, že pokud nechceme zkrachovat, tak vlakem ne. Stály tolik, že jsem fakt měla pocit, že si z nás dělaj srandu. Nakonec jsme dali za benzín asi třetinu toho co bysme dali za jízdenky do vlaku.
Takže jsme sedli do auta a jeli. Cestou tam jsem řídila já, zpátky on. Byl to pro mě docela boj, protože můj řidičskej skill je pořád dost špatnej, ale zvládla jsem to, takže třikrát hurá (akorát jsem jednou zastavila na přechodu a jednou na křižovatce, na to doufám že se brzo zapomene :D). Naštěstí jsme vyjeli prozíravě brzo (v osm) a ve všední den, takže jsme neměli problém se zaparkováním (nakonec se nám to podařilo pár metrů od Centrum Galerie, takže naprostá paráda), ale přijet o 45 minut později tak už nezaparkujeme.
Plán byl podívat se na památky, zajít někam na oběd, počkat až se setmí a očumovat trhy. Nic z toho pořádně nevyšlo. Památek je malinko (všechny byly za války rozbombardovaný, to mi mohlo dojít), zoo byla nějaká nefunkční a město je to celkově malý a takový nehezký/temný (ale opět, co čekat od města co bylo celý rozbombardovaný). Došla jsem k názoru, že jediná věc co se tu dá dělat je nakupovat. Vážně. Absolutně nic jinýho. Prager Strasse je ráj na zemi pro všechny nákupčí. Je tu tolik obchodů, že ani najíst jsme se neměli kde. Nakonec jsme skončili v Burger Kingu na nádraží (z kterýho mi bylo solidně zle, tyhle věci obvykle nekonzumuju a můj žaludek mi to dal dost najevo). Trhy byly nakonec pěkný, svařák chutnej. Podívala jsem se poprvé v životě do Primarku a ačkoli jsem si v něm nic nekoupila, dost mě mrzí že v Čechách není (akorát ty lidi v něm jsou totálně jebnutý, hlavně matky s kočárkama). Někdy po pátý jsme sedli do auta a v půl osmý jsme byli doma.
(zdroj: dresden01.de)
Když to shrnu, tak můj celkový dojem z Drážďan je nic moc město plné super nakupování. Kdyby mi například vyhořel celý šatník a potřebovala jsem vše doplnit, jedu tam. Vidím to na ještě jednu zastávku čistě nákupní, s kamarádkami, (protože přítel u mého procházení Primarku viditelně fyzicky trpěl). Je parádní že se tam dá z Prahy za dvě hodiny dojet autem a člověk nemusí nic extra řešit, akorát si vyměnit peníze (německé dálnice jsou zdarma). Takže moje pocity jsou velmi smíšené. Doufám, že v roce 2015 se podívám do toho Berlína. A v Drážďanech si koupím něco pěknýho na sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat